Kudy chodím, tudy (se) učím

Když jsem hodně vzrušená tak u mne bez ohlášení propuká "ptačí metabolismus" probíhající v módu – nejprve polknout, v urputných křečích strávit, následně nepotřebné vyvrhnout a nakonec obohacující výživu nechat vplynout do oběhu.

Po přečtení knížky prof. Zbyňka Vybírala Co je nového v psychologii, jsem neměla co vyvrhnout. Co hlavička hřebíčku, to úder. Hlavní myšlenka knihy – potřeba naučit se kriticky zamýšlet nad tím vším, co se traduje a publikuje. Otevřít se polemikám a diskuzím. Nebát se věci problematizovat a zpochybňovat.

Zrovna včera jsem na Youtube poslouchala dlouhý rozhovor Václava Klause v pořadu Parlamentních listů Horké téma a uvědomila si, jak přes veškerou svou inteligenci, vzdělání a velké životní zkušenosti „sedí“ V.K. na konceptech, které nebudou do budoucna nosné. Své tradiční pojetí politiky obhajuje V.K. tradičním způsobem a takové konání vede např. podle britského sociologa Anthonyho Giddense k nebezpečnému myšlenkovému fundamentalismu. To, co by mělo být podrobeno ve změněných souvislostech revizi, je prezentováno jako zděděná ergo nedotknutelná moudrost minulosti. A když to někdo umí zformulovat a podat jako Václav Klaus, tak slabší nátuře tzv. sklapne a v takovém intelektuálním oslabení je náchylná podlehnout indoktrinaci.

Aby se nám takovéhle škodlivé věci neděly a dokázali jsme se rozhodovat na základě hlubšího porozumění té které problematice, je třeba si osvojit dovednost kritického myšlení. A jeden ze způsobů jak ji zdokonalovat, popisuji níže.

Lidi ovládající angličtinu si najdou pořad America´s Debate Series na https://www.intelligencesquaredus.org/ a budou ho pravidelně, vždy v  devadesáti minutových  cyklech, aktivně sledovat.

Pro ty, kteří angličtinou nevládnou vysvětlím v kostce, o co jde. Je dané téma, které se diskutuje, např. Hrozí západní demokracii sebevražda? K tomu jsou vybraní čtyři diskutující odborníci rozděleni do dvou týmů s moderátorem uprostřed.  Každý odborník se sám za sebe snaží publikum přesvědčit o své pravdě krátkým úvodním a závěrečným vstupem. Každá dvojice pak argumentuje a diskutuje v duchu své souhlasné/nesouhlasné odpovědi. Lidé v publiku mohou pokládat otázky. Vtip je v tom, že lidé při příchodu na akci odevzdají odpověď na otázku, kterou dopředu znají a po  diskuzi odpovídají znovu. Měří se rozdíl v odpovědích, tedy kolik lidí změnilo svůj názor nebo si ho naopak podrželo. (Vypěstovala jsem si na tento typ diskuzí závislost.)

Když zadáte do vyhledávače heslo Debata –Wikipedie, dozvíte se, kromě mnohého jiného, že popsaný způsob debatování  má svůj původ v anglosaských zemích, ale že se rozšířil do celého světa včetně zemí bývalého socialistického bloku.

Víte někdo o něčem takovém v České republice? Samozřejmě, aby se to dalo sledovat přes internet.