”Kdybych tak byla hadem…

Kůži bych svlékla hned A v ní byla bych tím pádem Bělounká jako led Byla bych, bože, bílá O, kéž bych byla bílá” …

Napadá mě, jestlipak Vladimíru Franzovi už také naskočila, jako mně, v souvislosti s jeho osobou, respektive jeho tělesnou stránkou, ta dojemná slova  z písně Jiřího Šlitra a Pavla Kopty, Černá Jessie.

Nepřála bych mu, aby na vlastní kůži pocítil diskriminaci kvůli “barvě pleti”, jež by nakonec mohla zhatit jeho prezidentské aspirace. Jde mu ale skutečně o prezidentské křeslo?

Oznámení jeho kandidatury samotné už podle mne  vstoupilo do historie.  On je ten, kdo rozhýbal pomyslné pendulum dlouhodobě uvízlé na mrtvém bodě. Vrátil mu volný pohyb, aby se tak mohlo opět ustálit v rovnovážném stavu.

V.F. svým počinem vytvořil prostor pro další možné prezidentské kandidáty, a tak já pevně věřím, že se ještě dočkáme jmen, nad kterými se budeme moci vážně zamýšlet.

Ke “svým dvěma kandidátům” (zatím na kandidaturu nereagují) – Ivo Mathé a Václav Cílek, přidávám  Karla Hvížďalu a Rut Kolínskou.

Ivo Mathé a Karel Hvížďala by jen vyměnili svou kancelář za prezidentskou. Jinými slovy, tito dva pánové jsou, dle mého, připraveni ujmout se prezidentování ze dne na den. Ostatní “mí kandidáti” by do role prezidenta museli teprve vrůst, ale ani to není nic proti ničemu. V Česku není prezidentský systém, a tak bychom měli být  k postupnému vrůstání slušných kompetentních lidí do role, výměnou za trochu čerstvého vzduchu, poněkud velkorysejší.

V.C., V.F. i R.K. zapadají do teorie pozitivních  černých labutí Nassima Nicholase Taleba, kdy volba uvažovaných tří leží za hranicemi obvyklých očekávání, jelikož naše minulá poznání nás limitují v úvahách, že by k takové volbě klidně mohlo dojít.

Přece nebudeme stále dokola volit “hochy” z předrevolučního Prognostického ústavu.  Kdy konečně nastane ten kýžený bod zlomu? Ptám se, nemohli bychom tomu přece jen nějak pomoci??