Sobota 22. února 2020, svátek má Petr
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 22. února 2020 Petr

Můj poločas (5)

6. 11. 2019 20:16:14
Pokračování životního příběhu odsud a odjinud. Zkušenost z Jižní Afriky a manželství s Jihoafričanem proměnily zásadním způsobem můj pohled na život.

Do jiné nebezpečné situace jsem se dostala pro změnu Randolphovým přičiněním. Jako obvykle v pozdní odpoledne, po neošizené Randolphově siestě, jsme vyjeli na paddle ski. Z kanálu MzinGazi, kde kromě Randolphovy lodě kotví sail boats z celého světa, jsme popojeli směrem k pláži Pelican Island klouzat se po vlnách. Randolph si to užíval a na mou opakovanou prosbu, že bych se potřebovala vrátit do Yacht Clubu za světla, nereagoval.

Vydala jsem se tedy směrem Zululand Yacht Club sama. Dřív než jsem se mohla při své šerosleposti a pěti dioptriích na dálku zorientovat, padla tma. Hustá jako nikdy před tím ani po tom. Zpanikařila jsem a začala řvát: “ Randolph, Randolph, where are you, I am dying. I hate this bloody Indian Ocean, I can ́t stand it. I want to be back home with my kids and parents. I want to be there now. Immediately! Do you here me???” Neslyšel. Ujížděla jsem tmě a závodila se sílícím větrem. Hnal mě na otevřené moře. Pár bojí na vodě sice blikalo, ale v ničem mi to nepomáhalo. Až náhle se v dálce objevila jasnější světla. Nabyla jsem dojmu, že se blížím k Durbanu, městu vzdálenému od Richards Bay přes dvě hodiny cesty autem.

Kolem mé paddle ski se to hemžilo obrovskými rybami skákajícími do dvoumetrové výšky. Uhýbala jsem jim, brečela a křičela: “get out of here or I am gonna kill you”. Vybavily se mi hrůzostrašné vzpomínky na knihu Seventy-six days lost at sea Stevena Callahana. Hlavně jak dorády a žraloci útočili na jeho nafukovací člun. Vzpomněla jsem si na varování v článku Dava Savidese (Zululand Observer) Provoked shark bites fishermen, že v žádném případě člověk nemá vstupovat do moře po západu slunce.

Paddle ski se náhle zadřela do písku. Ulevilo se mi. Poznala jsem naši pláž Naval Island. V zápětí se opět přitížilo. Věděla jsem, jak je v noci nebezbečná. Paddle ski jsem vytáhla na břeh a bosa v bikinách s pádlem v ruce pospíchala k černočerné silnici. Na louce bylo zaparkované bílé auto. Ve chvíli, kdy jsem ho zpozorovala, světla v něm pohasla. Zaťukala jsem na okno té tmy tmoucí a byla připravena na gang černočerných zabijáků. Vyjukaný pár mladých černochů se nade mnou, po dlouhém vyjednávání a pod podmínkou, že pádlo hodím do trávy, smiloval. Odvezli mě do Yacht Clubu.

S Randolphem jsme se minuli. Vypravil se mě hledat. Naštěstí zaslechl mé zoufalé volání. Na moře se ale po chvíli stejně vrátil. Hledat pádlo. Hazardér! Nenašel ho, a tak jsme tam ještě sjeli autem. Randolph vjel z rozčilení do písečných dun. S těmi si jeho Toyota neporadila. Bežela jsem na silnici hledat pomoc. Randolph byl skeptický, volal ne mne, že tohle v JAR nefunguje a ve tmě prý už vůbec ne. Stopla jsem hned první auto. Jeep. Ochotný bílý člověk nás z písku vytáhl a než jsem stačila poděkovat, byl fuč.

P.S. Byla jsem přesvědčená, že mě na moři doprovázeli žraloci. Randolph tomu nevěřil. Po asi dvou měsících, kdy já už byla nazpátek v Čechách a Randolph stále ještě v JAR mi napsal, že přesně v těch místech, kde jsem se ztratila, vytáhli žraloka.

Literatura:

Steven Callahan, Seventy-six days lost at sea, Bantam Press, 1986

Autor: Magdalena Westman | středa 6.11.2019 20:16 | karma článku: 12.70 | přečteno: 617x

Další články blogera

Magdalena Westman

Andrej Babiš 2019

Ke slovům Radko Kubička v silvestrovském Radiofóru, jak Andrej Babiš ten letošní rok vlastně (pěkně) ustál, přidám ještě pár svých slov.

31.12.2019 v 19:06 | Karma článku: 37.62 | Přečteno: 9069 | Diskuse

Magdalena Westman

Není kobliha jako kobliha aneb nové ekonomické paradigma

Kniha oxfordské ekonomky Kate Raworth Doughnut Economics: Seven Ways to Think Like a 21st-Century Economist, je hodnocena některými odborníky jako vůbec nejlepší napsané dílo z oblasti ekonomie za posledních padesát let.

22.11.2019 v 10:06 | Karma článku: 10.35 | Přečteno: 487 | Diskuse

Magdalena Westman

Milion chvilek pro demokracii?

Pro jakou demokracii se to vlastně angažujeme? Liberální demokracie je prodaná! F. Fukuyama ve své eseji Konec historie z roku 1989 poukazuje na skutečnost, že západní liberalismus zvítězil nad všemi svými ideologickými rivaly.

14.11.2019 v 13:37 | Karma článku: 20.20 | Přečteno: 1187 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlastimil Fürst

Všechen strach odkládám

Jako kluk jsem měl jeden oblíbený biblický příběh - bylo to vyprávění o Davidovi, který dokázal skolit Goliáše.

21.2.2020 v 19:10 | Karma článku: 17.78 | Přečteno: 215 | Diskuse

Zdeněk Bárta

Šikana.Chci raději zemřít....

Asi nejsem jediný, kdo viděl video s plačícím a zoufale naříkajícím malým klukem. Bezmocné oběti šikany. Také asi nejsem jediný, kdo si za jeho uplakaný obličej dosadil obličej svého prcka, jeho slzy a zoufalá slova plná smrti.

21.2.2020 v 14:17 | Karma článku: 23.29 | Přečteno: 811 | Diskuse

Miloš Korotvička

Devadesátky zas zaútočily na naše vědomí

Proč se dějí ty věci? Nevím. Snad možná premiér vševěd to zná. Nebo prezident disident to ví? Houby, Ovčáčka se zeptáme. A to je vše. To stačí na sebevraždu.

20.2.2020 v 22:40 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 553 | Diskuse

Zdeněk Bárta

Pozor!! "Skautský" sexuální predátor na svobodě!

Bobr Meluzín alias Martin Mertl je na svobodě. Bývalý skautský vedoucí, který se svým oddílovým kolegou bobrem Piškotem sexuálně napadl 39 chlapců už nesedí, trest mu byl o více než dva roky zkrácen a může být znovu v síti...

20.2.2020 v 13:31 | Karma článku: 16.32 | Přečteno: 748 | Diskuse

Miloš Korotvička

Nákup na Západní Moravě v době epidemií

Chtěli jsme jenom nakoupit oblečky pro vnučku. Málem jsme dostali "přes držku." Pardon. Ale tak to bylo. Kde je chyba? Proč v tomto světě vládne arogance a násilí? Lidská společnost spěje k zániku.

19.2.2020 v 21:31 | Karma článku: 20.26 | Přečteno: 865 | Diskuse
Počet článků 79 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1647

...”SPOLU neznamená startovat ze stejného místa, být jeden jako druhý, jít totožnou cestou, ale orientovat se stejným směrem, vyměňovat si své prožitky a zkušenosti, obohatit se navzájem a připravit půdu pro okamžik setkání, které člověku nalije novou sílu k pokračování. Vidím tě, slyším tě, vnímám tě všemi smysly, možná mi můžeš pomoci nebo já mohu pomoci tobě, budeme-li se vzájemně respektovat, můžeme SPOLU vytvořit něco krásného, dobrého, může nám to přinést pocit radostné blízkosti, krásy, užitečnosti a smyslu našeho přebývání na této zemi“. 

(Výňatek z textu psychoterapeutky Darji Kocábové na téma SPOLU jednak uvede stejnojmennou lednovou výstavu obrazů vytvořených s hendikepovanými klienty čtyř denních stacionářů a zároveň je mým životním krédem.)

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

více

Najdete na iDNES.cz