Archinovace - cesta k vnitřní integritě

7. 11. 2016 9:08:38
Je reálné zanechat planetu Zemi ve stavu, v jakém jsme ji našli? Je reálné přestat uspokojovat vlastní potřeby na úkor budoucích generací? Jak bychom se museli změnit?

Tento svůj text (z roku 2011) adresuji všem lidem dobré vůle ochotným změnit dosavadní způsob myšlení ať už kvůli sobě samým nebo proto, že cítí spoluodpovědnost za budoucnost naší planety a chtějí přispět dle svých možností k její záchraně.

K hlubšímu zamyšlení na toto téma mě přivedl filmový portrét architekta Michaela Reynoldse (Garbage Warrior 2007) z Nového Mexika, který staví přes třicet let velmi levné domy (earthships) z odpadů; starých pneumatik, plechovek od piva a skleněných láhví. Jeho domy nejenže disponují vlastním zdrojem energie, vody i tepla, ale jsou i ukázkovým příkladem nové architektury silně promlouvající k archetypálním a instinktivním požadavkům naší duše, což nás přirozeně uvádí do stavu vyššího duchovního uvědomění, že jsme dědici hluboké duchovní tradice, která sahá zpět až k počátkům lidské společnosti.

Nekřesťansky plýtvající konzumní společnost je čím dál častěji konfrontována jak vytrácejícím se smyslem lidské existence tak katastrofálními dopady lidského konání na životní prostředí. Někteří z nás ve skrytu duše touží vymanit se z umrtvujícího bludného kruhu, ale nakonec jakoby byli opět strženi hlavním proudem a nekontrolovaně se řítí do záhuby. Jiní mají tendenci sáhnout po prvním rychlém řešení, aby v zápětí zjistili, že tudy cesta nevede. Jsou mezi námi i tací, kteří si odmítají připustit problém a dobře míněné výzvy ke změně životního stylu je naplňují nepřiměřenou agresivitou. Jsme vážně nemocní. Vypěstovali jsme si závislost na materiálním světě, na penězích, které nám umožňují kupovat si věci, zkušenosti a dokonce i vztahy. Žijeme v iluzi, že čím vice peněz budeme mít, tím vice si budeme moci koupit a o to šťastnější budeme. Mezi materiální prosperitu a vnitřní rovnováhu pramenící z pocitu smysluplného života rovnítko nevtěsnáme. Pokud se okamžitě nerozhodneme podstoupit tvrdou kauzální léčbu a přijmout omezení z ní vyplývající, pak naše šance na přežití jsou mizivé.

From Bauhaus to Our House

Michael Reynolds zjevně opustil materialistický model myšlení, nesnaží se světu porozumět pouze jako čistě hmotnému jevu, aplikovat vědecký racionalismus na proces architektonického designu, naopak. Duchovní a hmotné prvky existence spojuje do nové syntézy. Jeho stavby nevykazují žádné známky samolibé ješitnosti, falešného seběvědomí či maskulinní arogance, nýbrž skromně a neokázale se podřizují transcedentním, mravním principům. O nich Reynolds nehovoří, skrze ně naplno žije a tvoří, a tak, mimo jiné, vrací architektuře její kdysi vznešené (bezpříkladným technologickým vývojem ztracené) postavení.

Kdysi byla architektura uměním, jak duchovní hloubku vtělit do produktu prostředí, které jsme pro sebe vybudovali, abychom v něm mohli pracovat, odpočívat a modlit se.” (Herbert Bangs, Návrat posvátné architektury.)

Překonání sociálních a intelektuálních překážek doby

Michael Reynolds se řadí k té hrstce geniálních jedinců, kteří se usilovně snaží přetvářet umělecká pravidla své doby a vyjadřovat staré pravdy novým způsobem. Bije neúnavně na poplach, aby se začalo dělat něco již dnes pro naše přežití na Zemi. Opakovaně naráží na nepřátelské postoje vůči svým vizím, a to hlavně všech těch, kteří přežívání v rámci statu quo zvolili za svůj modus vivendi. Michael Reynolds se dočkal během svého aktivního života i ponížení největšího – mnohaletého pozastavení licence architekta. Umlčet se ho však doposud nikomu nepodařilo, a tak opět pokračuje v započatém díle a kolem něj se pomalu a jistě rozrůstá komunita lidí, nejen sdílejících obdobnou životní filozofii, ale i rozhodnutých jí dobrovolně podřídit životy své i svých dětí v pevné víře, že budovat lepší svět musíme začít každý sám od sebe.

Estetická krása a ekologická citlivost

Pokud už nechceme žít v ošklivých, okázalých a k životnímu prosředí necitlivých stavbách, bezohledně a bezmyšlenkovitě ničit svět způsobem jakým to děláme dnes, staňme se spolutvůrci našich krásných domovů a zahrad (jeskyní a mýtin). Reynoldsova ekologicky uvědomělá architektura prezentovaná jako technologicky i konstrukčně nenáročná, slibující nový vice uspokojující a naplňující způsob života počítá s naší participací, ale zároveň každému z nás ponechává prostor k zodpovězení některých dalších otázek dotýkajících se základních principů nového pojetí architektury a způsobu života.

JAK NA TO?

1. Think small grow big

Anglické rčení vyzývá k myšlení v malém, ale k velkému osobnímu růstu do zralosti a moudrosti. Jsme ochotni budovat naše domovy co nejmenší, protože si uvědomujeme, že velké jsou energeticky příliš náročné, spotřebovávají příliš mnoho stavebního materiálu, produkují příliš mnoho škodlivého odpadu? Považujeme zmenšení životního prostoru na potřebné minimum za nutný prostředek k léčbě naší závislosti na hromadění materiálních statků?

2. Co-housing

Moderní “vesnice” v městském nebo venkovském prostředí

Jsme ochotni sdílet s druhými, co je naše? Dokážeme si sebe představit v situaci, kdy několik (patchworkových) rodin či jednotlivců obývá společný prostor tak, že každá jednotka má svou ložnici, koupelnu, obývací pokoj a kuchyňský kout a dohromady společnou prádelnu, velkou kuchyň, dílnu, společenskou místnost, prostor k rekreaci a bazén? Co-housing jako znovuobjevení komunitního života, je odpovědí na sociální roztříštěnost západní společnosti, na osamocenost a izolovanost lidí i naprosté odcizení se přírodě. Lidé se sdružují do nových komunit dobrovolně, protože chtějí patřit k těm, se kterými sdílejí ekologické, sociálně-ekonomické a kulturně-duchovní hodnoty.

3. Zelený domov

Ne všichni začneme stavět na zelené louce, ale všichni se můžeme pokusit opatrně přeměnit, s moudrostí a zkušenostmi našich předků, jejichž stavby přežili staletí, náš byt, dům nebo chatu či chalupu na zelený domov, který neznamená jen maximální ohleduplnost k životnímu prostředí (obnovitelné zdroje energie, správná izolace, či diametrálně jiné nakládání s vodou) ale i životní styl minimalizující konzumní styl života. Krátkodobě pociťovanou ztrátu některých vymožeností i jistého pohodlí vystřídá pocit štěstí z plnohodnotné existence v rámci vesmírného řádu.

4. Recyklace

Využívání použitého materiálu pro stavbu má nejrůznější formy a podoby. Od hledání odložených věcí na nejbližších skládkách, po bazarech a ve sběrnách až po vestavbu nových eko-domovů do nefunkčních objektů - vodojemy, barely na víno, sila, stěhováky, železniční vagóny, mrazící vozy, lodní kontejnery, autobusy apod. Individuální recyklace je po stránce finanční zlomkem recyklace průmyslové. Veškerá energie na transport a výrobu nového materiálu ze starého je ušetřena, stejně jako jsou ušetřeny vstupní suroviny na výrobu nových produktů.

5. Místní materiály

Když přemýšlíme o tom, že začneme stavět, měli bychom se nejprve porozhlédnout v našem bezprostředním okolí jaké přírodní materiály se tam vyskytují a podřídit naše plány místním podmínkám. Kouzlo staré architektury tkví přece v tom, že stavby se tváří jakoby vyrůstaly z místa, na kterém se nacházejí, ne jako, že je tam někdo pohodil a zapomněl.

6. Zahrada

Umění zakládání a udržování zahrad šlo vždycky ruku v ruce s uměním architektury. Zahradnictví je typickým symbolem naší závislosti na světě rostlin, spojené s instinktem a potřebou přežití. Rajská zahrada byla obdivovaná jak pro svou krásu, tak pro své plody.

P.S. Dlohodobě žiju a buduju v tomto duchu. Takže uvedené myšlenky považuji i nadále za vysoce aktuální.

Autor: Magdalena Westman | pondělí 7.11.2016 9:08 | karma článku: 6.87 | přečteno: 174x

Další články blogera

Magdalena Westman

Hodinky od Karla Gotta

Jistě nejsem sama, kdo dostal od Karla Gotta jako dárek (k vánocům) hodinky. Dost by mě zajímalo, kdo další byl/a ten/ta vyvolený/á a jak ty hodinky pro konkrétní osoby vypadaly.

14.7.2019 v 15:53 | Karma článku: 13.46 | Přečteno: 504 | Diskuse

Magdalena Westman

Klimatické trauma aneb rýsují se jen dva možné scénáře

Jeden znamená vydat se cestou reformovaného kapitalismu 2.0 a druhý představuje svržení starého kapitalistického řádu...

30.6.2019 v 17:35 | Karma článku: 10.66 | Přečteno: 809 | Diskuse

Magdalena Westman

Prof. Klaus a konec jedné éry

Jsem manželka Jihoafričana. Tchyně Tchajvanky, Slováka a čvrtinového Němce. Teta polovičních Američanů a čtvrtinového Súdánce. Neteř naturalizovaného Francouze...

24.6.2019 v 17:13 | Karma článku: 23.78 | Přečteno: 1297 | Diskuse

Magdalena Westman

Obracení uměleckého světa naruby

Návštěva výstavy Ateliéru Radostné Tvorby umění je jen jedno!!! (souřadnice) v Kampusu Hybernská v Praze, pro mne byl mimořádný umělecký zážitek.

12.12.2018 v 12:15 | Karma článku: 8.29 | Přečteno: 357 | Diskuse

Další články z rubriky Životní prostředí a ekologie

Lumír Vitha

Co se děje na poli - Pole se zmenší na max. 30 ha a skotu hrozí jatka

S těmi poli je to dobře. A ten skot? Co je na tom divného?, říkáte si. To už tak chodí, skot je na mléko a maso. Po přečtení tohohle si ale musíme položit otázku: Jak dlouho ještě? A hlavně - co potom?

20.9.2019 v 5:48 | Karma článku: 27.60 | Přečteno: 655 | Diskuse

Richard Peterka

I Babiš si někdy zaslouží pochvalu

Nejsem a nejspíš nikdy nebudu příznivcem či voličem Andreje Babiše. Ale teď mě potěšil, takže ho musím férově pochválit. Potvrdil, že není gretén (fanatický vyznavač Grety Thunbergové).

18.9.2019 v 8:46 | Karma článku: 36.49 | Přečteno: 1063 | Diskuse

Vladimír Zeman

Klimatická konference v Praze.

Vyslechl jsem si pár úvodních vět premiéra Babiše. Dál jsem neposlouchal. Copak se nenajde síla, která by mohla tohle klimatické šílení zvrátit. Nejhorší je, že tomuto blouznění podlehli mladí, studenti, které bohužel školy

17.9.2019 v 11:49 | Karma článku: 25.89 | Přečteno: 528 | Diskuse

Lumír Vitha

Co se děje na poli - slunce pálí, vítr fouká

Z hlediska počasí se může zdát, že přicházím s křížkem po funuse, ale vzhledem k tomu, že nedávné Máte slovo a následný rozhovor s expertem na bioklima tohle téma rozvířily, myslím, že není zas tak mimo mísu se připojit.

13.9.2019 v 8:40 | Karma článku: 21.28 | Přečteno: 350 | Diskuse

Barbora Vomáčková

Proč aktivisté sprchují poslance Zahradníka hnojem?

Nevybíravé útoky zástupců aktivistických sdružení na nově zvoleného člena Uhelné komise vysílají jasný vzkaz všem jejím členům, že tihle pánové nebudou konstruktivními účastníky jejích jednání.

9.9.2019 v 18:16 | Karma článku: 28.78 | Přečteno: 555 | Diskuse
Počet článků 69 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1651

Jsem autorka unikátní knihy Hladce obrace nahodit sejmout, která vyšla 20.10. 2017 v nakladatelství Šuplík. Byla napsaná před 13-ti lety a kromě mnohého jiného vypovídá o mých opakovaně (ne)úspěšných pokusech budovat Krásný nový svět. No, i když...dva roky jsem dobrovolně pracovala v Jižní Africe v Zululand Hospice, neziskové organizaci poskytující paliativní péči. Současně pracuji ve spolku Stéblo v Boroticích. Maluju s lidmi se speciálními potřebami a výsledky jsou více než povzbuzující. Více informací na www.labea.cz

 

 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

více

Najdete na iDNES.cz