Odcházení… Hany Andronikové

Formou vybrané korespondence s Hanou Andronikovou se pokouším přiblížit závěrečnou fázi života, pro mne, zcela vyjímečné ženy. Po dlouhých úvahách jak co nejcitlivěji celou věc uchopit, jsem došla k závěru, že pouze Haniné autentické výpovědi a reakce umožní i nezasvěcenému čtenáři nahlédnout do jejího prožívání blížícího se konce. Její vnitřní síla a citlivost je něco, k čemu se vztahuji jako k nedostižnému ideálu a je to také jeden z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodla zveřejnit část naší soukromé korespondence. (Je mi jasné, že jsem nebyla jedinou její přítelkyní, můj příspěvek je tedy pouze střípkem do mozaiky její pozemské existence. K odkazu Hany Andronikové se plánuji vracet ve svých dalších textech a uvítala bych, kdyby mne někteří z jejích blízkých přátel následovali.)

MaasaiFrantišek Přikryl

S Hanou Andronikovou mě pojilo šestnáctileté přátelství. Přes veškeré počáteční sympatie, by mě ale ani ve snu nenapadlo, jaký rozměr náš vztah léty nabere. Neviděly jsme se denně, ovšem při všech zlomových okamžicích jsme si byly nablízku radily se, dodávaly si sílu a energii na řešení často složitých a velmi zraňujících životních situací. V obdobích, kdy jsme se každá ocitla na jiném konci světa, naše přátelství nezaniklo, naopak, utužovalo se intenzívní korespondencí.

Hanu jsem poznala v polovině devadesátých let minulého století jako suverénní HR {lidské zdroje) manažerku jedné velké nadnárodní společnosti, respektive mi byla představena mým tehdejším šéfem s tím, že by si přál, aby mne otestovala nějakým americkým testem inteligence. Neměla jsem na vybranou. Naštěstí test dopadl, výrazně v můj prospěch. Hana s mým šéfem, jejím tehdejším přítelem, mě pozvali na večeři, a tak se zrodilo naše přátelství.

Hana byla, mimo jiné,  také tím člověkem, kterého jsem v určité fázi přizvala, s jejími americkými testy, jako nezávislou personalistku na Správu českých center. Pomáhala nám (mně a řediteli Vladimíru Kollerovi) bourat “trafiky” MZV (protekční obsazování lukrativních postů - ředitelů českých center v zahraničí). Díky ní se naše personální práce na SČC zprofesionalizovala a hlavne zprůhlednila. Po čase byla Hana přizvána   k dlouhodobější spolupráci i samotným  personálním odborem MZV.

Jako vdaná, se začala Hana naplno věnovat psaní. Svou prvotinou Zvuk slunečních hodin, na níž usilovně pracovala celé dva roky okamžitě zabodovala ve světě literatury, její soukromý život ovšem vzal za své. Rozpadlo se jí manželství.

Po dlouhé pomlce se v jejím životě objevil druhý osudový muž. Ani vztah s ním však neměl dlouhého trvání. Rozchody s muži byly pro Hanu (vnitřně) hodně dramatické a umocňovaly její duševní rozpolcenost vlastní všem ženám, které se odváží strhnout masku nutící je být změtí činností; vším pro všechny.  S nezhojitelnou ránou v duši takové ženy následně zjišťují, že se stávají vyhnankyněmi ve vlastní společnosti. Muži, až na vzácné výjimky, nejsou s to takové “nehodné” ženy příjmout, respektive milovat je.

Přestože z Haniné literatury neprýští prvoplánově bolestné hledání ženské identity a nezměrná touha po lásce, troufám si tvrdit, že právě tato dvě témata byla leitmotivem jejího života.

Z naší soukromé korespondence

1.11 2009
...myslím na tebe denně, Hano, i když se nevidíme. Věřím, ze se brzo setkáme a kdybychom spolu mohly vymyslet nějaký příběh pro filmové zpracováni, bylo by to užasné. Posilám ti dva dokumenty, asi je duležité přečíst je oba. Chtěla bych napsat scénář na problematiku drogové závislosti ve vazbě na krizi mužské identity. Vlastně si mě napadla jedině ty, s kým by se to dalo možná zkusit. Muselo by ti to pojetí ovšem sednout. Přečti si to a dej vědět. Pak se domluvime na dalším. Musíme se už konečně sejít.
Zatim…
Magdalena

5.11 2009

cau magdaleno,

taky na tebe myslim, jsi v mých modlitbách, ty i randolph, a tesim se na nase setkani, urcite bude o cem povidat :-) zatim se topim v ruznych povinnostech, ale uz jsem si tve veci vytiskla, snad se k nim o vikendu dostanu, rada bych. dam ti vedet. zatím se měj, drzim palce, at se vsechno dari, jak potrebujes. xoxo hana

18.11. 2009

...vždycky, když se chystám napsat jak jsem ráda, že jsme navázaly internetové spojení, tak to všechno spadne. Máme pomalé připojeni. Jinak čekám až se ozveš, žádné spěchy až to bude, tak to bude. Snad tě ty mé texty moc nevyčerpají nebo nenaruší tvou práci na knize. Mám trochu výčitku, jestli tě jimi nezahltím.
Zatim…
Magdalena

29.11. 2009

cau magdaleno, vubec si nedelej vycitky, ja se k tomu jeste nedostala, neb jsem v totalnim zatahu, v cilove rovince knihy a uz se ani nepripojuju na internet nedavno mi volala kamaradka ze statu na mobil (neb jsem vypla i pevnou linku), jestli jeste ziju. dnes jsem otevrela email a mam ho zahlceny vykriky, co se deje :-) ty jedina znis klidne, coz me tesi, asi se k tem textikum nedostanu driv, nez dodelam knihu, jsem fakt v totalnim tranzu (coz je pri dokoncovani normalni), jen se to spatne vysvetluje. ozvu se, jakmile probehnu cilem a uvolnim si ruce. diky moc, ze jsi blizko. hana

p.s. velky pozdrav randophovi!

20.4. 2010

...tak jsem dostala tvou SMS a úplně mi vyrazila dech jak najednou život může dostat úplně jiný směr. Před několika dny se mi o tobě zdálo, tak jsem si řekla, že se s tebou něco děje. Chtěla bych věřit, že tvoje situace je stabilizovaná, o sobě se nezmiňuješ. S maminkou to je smutné. Ale věřím, že jsi určitě ukotvena v nějaké své pevné víře a to ti dává sílu. Jistě máš kolem sebe pár svých nejbližších přátel, kteří tě v těžkých chvílích neopouštějí. Já na tebe myslím často i když se nevidíme. Setkání s tebou patří k mým zásadnim setkáním, jsem ráda, že jsme měly možnost se potkat a moc ráda bych tě viděla, ale nechavám to na tobě. Jinak, já jsem na antidepresivech, zrazuje mě opět páteř, je to zřejmě psychosomatické. Nakládám si větší náklad než můžu unést. Nemám obranné mechanismy. Máme velké rodinné problémy, asi tušíš, čeho se týkají a já nejsem schopna se přes ně přenést, drtí mě to. Tím tě ale teď nehodlám zatěžovat. Randolph je fajn. Srdce zatim dobrý. Ovšem nemluví ani slovo česky, takže je úplně všechno na mně.
Myslím na tebe.
Magdalena

27.4. 2010

ahoj magdaleno, diky moc za tva slova, jsem rada, ze mame kontakt, alespon touto formou. moc rada bych te zase nekdy videla, je toho tolik na povidani, ze by to chtelo cely den :-) jezdis nekdy do prahy? sny jsou uzasni poslove, funguje to skvele, vidim, ze mas perfektni intuici... tez na tebe casto myslim, stala jsi se soucasti meho zivota a mam pocit, ze ten vztah nezavisi na tom, jak casto se vidime, pokracuje i formou telepatickych spojeni a myslenek. abych rekla pravdu, prozivam docela nabite obdobi, ale na druhou stranu nemam pocit, ze by to bylo nejake zoufale. naopak, naucila jsem si uzivat pritomny okamzik, ta vdecnost a pokora mi strasne chybely, dosazeni techto kvalit povazuji za svuj nejvetsi zivotni uspech. diky tomu, co jsem si za posledni dva roky prosla, zvladam situaci s maminkou velice dobre, jsem klidna, delam, co je v mych silach a zaroven se snazim dal zit vlastni zivot. co se tyka meho stavu, vse je stabilizovano, primar mi pise do papiru, ze jsem v dlouhodobe remisi, takze ted chodim jen na pravidelne kontroly a jinak ziju naplno, denne medituji, cvicim jogu, chodim na prochazky, to me drzi v pohode a klidu. chapu, ze ve tve situaci potrebujes podporu, páteř vysila jasne signaly, myslim, ze je ctes dobre, ze jsi pretizena a ze se jedna o zalezitost psychiky: kdyz si na sebe bereme vic, nez uneseme, problem je v oblasti psyche nikoli tela - reakce tela uz je pak jen nasledek. jsem rada, ze randolph je v poradku, ze srdce funguje, ale je mi jasne, co to znamena, mit tady cloveka, ktery se nedomluvi, ktery tady nevyrostl, jehoz zivot jsi hlavne ty - a ty jsi take duvod, proc je tady. to je docela slusna naloz sama o sobe. co se tyka tve rodiny, realita a ocekavani jsou vzdy zapeklitym oriskem, prijeti toho, jak veci jsou, aniz by se je clovek pokousel zmenit, je nesnadne. ale myslim, ze smireni se skutecnym stavem veci je tim nejvetsim osvobozenim.... cesta je to ovsem dlouha :-)jsi na skypu? moc rada te uslysim - a jeste radeji uvidim. hana

15.10. 2010

Pozvánka na křest románu Hany Andronikovy NEBE NEMÁ DNO v úterý 19. října 2010 v 16 hod. v Paláci knih Luxor - knihu pokřtí herec Jaroslav Dušek?

Hana Andronikova: Nebe nemá dno (Odeon 2010)

Hana Andronikova se po osmi letech vrací na literární scénu dílem, které se radikálně liší od její předchozí tvorby. Autobiograficky laděná próza se odehrává na třech místech zeměkoule: v amazonském pralese, v nevadské poušti a v Čechách. Pohnuté události v životě se staly impulsem k nečekané výpravě, během níž se proměňuje příběh a s ním i vypravěč. Kniha se stává cestou, cestování po vnějších krajinách je metaforou putování do nejzazších koutů vlastní duše. Předěl mezi realitou a snovými vizemi se stává nezřejmým, průchozím a nepodstatným. Autorka nesentimentálním, autentickým způsobem reflektuje ztrátu jako cennou příležitost k transformaci a sama se vyrovnává s možností vlastního konce tím, že jej bez výhrad přijímá. Mozaikovitá próza střídá formu úsečného, syrového deníku se záznamy ve stavu změněného vědomí. Stejně tak osciluje mezi sarkastickým černým humorem a lyrickými pasážemi blízkými básni v próze. Nebe nemá dno je kniha, která se do vás nastěhuje, zaplaví vás mnohostí barev, tvarů, chutí a zvuků, a začne žít svým vlastním životem.

Obálku s použitím obrazu Tropický prales Františka Přikryla navrhl Ivan Brůha

20.10. 2010

magdaleno, díky moc, žes přišla, strašně ráda jsem tě viděla, svítilas v tom davu :-) jak jsi dopadla s tím průzkumem trhu ohledně honoráře na obálku? mám se ještě někde zeptat? jinak se už moc těším, až se sejdeme a pokecáme. hana

13.3. 2011

Milá Hano,
moc na tebe myslím a ráda tě navštívím až se na to budeš cítit.
Pracuji teď na jednom projektu a nechci tě z toho vynechat.
Můžu ti ho poslat?  Přichází jaro a to má léčebnou moc.
Magdalena

18.3. 2011

magdaleno, mas pravdu, jaro ma zázračnou sílu a za pár dní je tu... dekuji ti moc za podporu, moc pro me znamena, taky te strasne rada uvidim, az se trochu shrabu. v současne chvili nejsem ani moc schopna pracovat s elektronikou, notebook, mobil, to vse mi pada z ruky, unavuje, bere silu. tak sorry, nejsem ani v stavu cist projekty nebo cokoli nejak zvazovat. potrebuju klid, teplou polivku a lidske pohlazeni, jsem jak novorozeně, co se pravě vylihlo a je obnazeny na kost, dela mi dobre laskyplny dotek, mateřská něha a totalně vypnuta hlava... tesim se na tebe, magdaleno! jsi jednou z těch úžasných žen, co mám ve svým životě, které mě všechny dohromady přesvědčují o tom, že podstata ženské síly je v její lásce, která jí dává léčivou moc. ženy mají tuhle léčivou moc od pradávna, jen jsme si ji v posledních tisíciletích nechaly vzít patriarchou, protože ten se takové síly bál. je to síla, co bere všechno, ničím nepohrdá, nic nepovyšuje, jen přijímá, zrod i zmar, hnilobu i květ, tvoří, ničí, transformuje... sbírám sílu, abych ji dokázala přijmout, abych se jí dokázala otevřít. hana

p.s. moc zdravím též randolpha!

24.3. 2011

Hano, řekni a přijedu. Čekám jako vždycky na tvé zavolání. Trochu něco vím o tvých potížích, takže je mi jasné, že jsou lepší a horší chvíle a do těch horších nechci vpadnout jak slon do porcelánu. Jinak jsem přesvědčená, že tady máš ještě hodně úkolů na tomto světě. Pro mne jsi moje zásadni životní setkání. Představ si, že ty a moje domestic worker černoška Paulina. U vás mám pocit, že se setkávám s tou ženskou prapodstatou. Když jsme se potkaly poprvé, bylo to výborné, ale to jsem ještě netušila do jakych hloubek se propracuješ, je to úžasné. Lidi jako ty osmyslňují naší existenci. Celá moje rodina, hlavně máma mi stále připomíná, abych vyřídila, že na tebe moc myslí. Moje holky. Naše Věra.
Mám tě moc ráda.

Magdalena

4.4.2011

me mile a milovane, moji mili a milovani :-)

jelikoz budu pristi tyden (a patrne i ten dalsi...) v nemocnici na neurochirurgii na homolce (operace planovana na 13.4.), zde je kontakt na moji pritelku alici, ktera se timto stava koordinatorkou vesmirnych modliteb a jinych bohulibych cinnosti, iniciativa v tomto smeru je vitana. situace je pry vazna, rikaji, a ja jim to verim. presto citim svetlo, z vas vsech, jen to vedomi, kolik mam vsude podpory, mi pripada jako div sveta. s takovou podporou se clovek odvazi uverit v zazraky. moc vas vsechny objimam a ze srdce dekuji, hana

2.5. 2011

magdaleno, moje milá přítelkyně, duše spřízněná!

tak jsem zase doma. konečně. moc děkuji za modlitby a podporu, která mě pronesla operací a nemocničními zážitky (detaily v duchu hlavy 22 tě možná zamořím příště :-). taky děkuji za tvoji návštěvu, jsem ráda, že jsi potkala moji maminku. udělal jsi na ni velký dojem, moc hezky o tobě mluvila. láska a podpora, která ke mně přichází ze všech koutů světa, mě posouvá i nadále, šinu se krok sun krok, snad zpět do života, někdy si nejsem úplně jistá. sedím tady u počítače a ruce moc neposlouchají, strašně bych ti chtěla psát, ale zatím se sama ani neobleču. tož tu mlátím do klávesnice jedním prstem a popravdě - funím u toho jak stará lokomotiva a moc mě takové psaní neba... člověk netuší, jak dvacet stehů mezi lopatkama sice velice dobře vypadá (neurochirurgové umějí moc hezky šít), ale omezí celý zbytek člověka :-))) vše je nezvyk a námaha: úporné soustředění při čištění zubů, abych si kartáčkem nerejdila víc v nose než v zubech či při jídle, abych donesla lžíci tu dálku mezi stolem a hlavou (kterou nesmím předklánět) a nerozkydala všechno kolem sebe. úspěchem je, že k jídlu už vstanu a vydržím u něj sedět... když mi na záchodě spadne hajzlák, tak musím volat mamíííííí!!! jako malý harant, co si sám nevytře ani zadek. ale teď něco z pozitivního soudku: chodím si sama, kam se mi zachce, tedy mezi postelí a obývákem, a taky skvěle vypadám. s váhou 49 kg bych mohla předvádět armaniho modely nebo i plavky, duhová modřina v třísle dvacet na dvacet (po angiografii) je docela sexy a hezky sešitý stromeček na zádech prý taky. tak zvažuju, že se někam přihlásím, ty dnešní modelky taky sotva pletou nohama, tak by nemuselo vadit, že se motám... :-) moje maminka se o mě stará i nadále, už celé 4 měsíce, co jsem nesoběstačná, se vším pomáhá, dělá pomyšlení, její výkony jsou nadlidské, v ničem si nezadají s mýtickými hrdiny. vědomí podpory všech těch úžasných lidí kolem a té pozitivní energie, která ke mně přichází s neskutečnou silou, mě stále drží v tomhle těle, tady na zemi.napsala mi i tvoje maminka, nádherný dopis, četla jsem ho až včera, ale úplně mě to dostalo. dojalo mě to, brečela jsem a znovu děkovala celému vašemu rodu, tvé ženské linii, všem ženám, které stojí za tebou, v úžasu jsem se znovu nechávala prostoupit tou silou a láskou, která z vás proudí. děkuji!!! ze srdce děkuji, objímám a přeji krásné jaro. hana

p.s. zatím mi dělá dobře ticho a klid, ale až se trochu useberu, dám vědět a budu se těšit na viděnou :-)))

p.p..s. posílám velkou pusu randoplhovi!

3.5. 2011

...to je snad telepatie, Hano,
právě jsem usedla, abych ti napsala, říkala jsem si, třeba teď už můžu, třeba jí to někdo přečtě, třeba maminka. Jsem moc ráda, že jsem tě mohla vidět před operací v tom nejužším kruhu. Cítila jsem tam neuvěřitelnou energi. Poprvé v životě jsem měla pocit, že nejsme tak bytostně sami v této pozemské existenci, že když se dostatečně otevřeme jeden druhému, můžeme se na sebe napojit. Mnohokrát jsem o tom četla a ještě více přemýšlela, ale tenkrát u tebe, jsem to cítila. Hodně jsem na tebe myslela, byla jsem vděčná za veškeré informace, které jsem dostávala, dokonce dvojjazyčně od tvých blízkých přátel, ovšem nemohla jsem se dočkat až se objevíš Ty. Hodně jsem o tobě mojí mámě vyprávěla, nějak to mezi vámi zarezonovalo na tom jejím křtu. Říkala, že ti napsala a také, že jsi geniální spisovatelka, že po té tvé knize už ji nebaví psát. Je úplně nadšena tvou vnitřní bohatostí, tvou odvahou, tvým celkovým lidským rozměrem. Ty jsi mě před léty přivedla ke knize Ženy, které běhaly s vlky, pamatuješ? A ty jsi ta velká ženská spitituální postava, o které Estéé psala a já jsem ráda, že jsem alespoň jednu takovou ženu za svého života mohla potkat. Do klávesnice tedy mlátíš zdatně, vypadá to, že se ženeš do života poměrně vehementně a to je dobře. Je tě tu třeba. To myslím vážně. Máš tu hodně rozdělané práce a za tebe ji nikdo neudělá, protože na to nebude mít. 
Moc tě zdravím, myslím na tebe ustavičně i na tvojí maminku, která působí dojmem velmi silné ženy. Obdivuju ji. Kvalitní ženy jsou úžasné bytosti.
Magdalena

P.S. Randolph tě moc pozdravuje, musela jsem mu přeložit celý dopis.

4.6. 2011

madgaleno, moc ráda jsem tě dnes slyšela!

tohle jsem ti začala psát včera v podvečer:

moje milá soul sister, jak se ti dari? ja po chemo, hrabu se z nejhorsiho, snad jsem se konecne po tech nekonecnych mesicich bolesti odrazila ode dna, pomalu, strasne pomalu se to lepsi, pidikrok za pidi krokem, nekdy me to zase smykne zpatky, ale uz jsou noci, kdy par hodin spim... predstav si to, ja spim, nekdy i tri hodiny v kuse, to je proste nebe! chemo zabira tak, ze krome vypadavani vlasu se mi zanitila rana v prsu, mela jsem vysoke horecky a strasne bolesti kloubu, coz je pry dobra reakce :-))), ale kdo to ma vydrzet... vcera to povolilo, tak dnes poprve po dlouhe dobre sedim u pocitace a mam i silu chvili psat. nekdy uz mam pocit, ze vidim zablesk svetla, nekdy zase padam do uplny tmy... ta tma je totalni, nepropustna, pohlcujici - v tech chvilich uz se ani nedokazu modlit, ztracim viru, v sebe, v boha, vesmir, v celou existenci, jsem schopna nadavat a proklinat vsechny svaty, jezise s celou jeho posadkou, andely a jine vometaky, co mi v tech chvilich proste nedokazou pomoct. proste temna noc duse, tentokrat jeste daleko hlubsi nez pred lety v dzungli, protoze ta fyzicka bolest cloveka uplne rozlozi, vykosti, udela z nej zvire, nebo spis netvora, bytost bez citu, bez schopnosti videt cokoli jineho nez vlastni bolest. tohle je neuveritelna cesta. priznam se ti, ze byly chvile, kdy jsem si byla jista, ze uz mi preskoci, ze uz se nedokazu vratit mezi "normalni" lidi, ze me to navzdycky zmeni. mela jsem dny, kdy jsem pro bolest nemohla myslet na nic jinyho nez na smrt. smrt mi v tu chvili pripadala nadherna, byla by vysvobozenim, ulevou. madgaleno, ja jsem v zivote nemela sebevrazedny myslenky, nikdy v zivote me nanapadlo, ze bych si sahla na zivot, ale pred tremi tydny jsem na to myslela neustale, ta bolest a probdely noci nebraly konce, hledala jsem na internetu zpusoby, jak to skoncit, predstavovala si, jak se nelip vyprovodit ze sveta. uz jsem se videla, jak pisu na papir vzkaz: "mami, promin." a vis, co me zastavilo? rikala jsem si, ze to prece nemuzu ty moji matce udelat... musim rict, ze dnes rozumim tomu zoufalstvi, ktere muze nektere lidi vest az k tyhle variante, az k tomu, ze nevidi jine vychodisko nez fyzickou smrt. jenze ve mne se pak neco pohnulo: doslo mi, ze i tahle touha, aby to moje utrpeni skoncilo a hlavne strach z toho, ze to nezvladnu, ze uz tu bolest neunesu a ze mi preskoci, je vlastne touhou mit veci pod kontrolou, ze porad nejak touzime ovladat chod zivota - a tyhle situace nam proste ukazuji, jak nic neridime, neovladame, dokonce ani vlastni telo ci mysl. ta nejvetsi hruza, kterou jsem zazivala, byl strach, ze mi preskoci a ze udelam neco sileneho, treba ze skocim z okna nebo buhvico, ale kdyz jsem to nakonec pustila a rekla si, ze je to jedno, ze jestli se mam zblaznit, tak se proste zblaznim - tak tehdy se mi ulevilo, psychicky jsem se zklidnila, prijala jsem i silenstvi jako moznost, jako cestu. je to zvlastni pout, tohle nase pozemsky byti. posledni dny zase obcas zahlidnu paprsek svetla, jen se mihne... neda se to srovnat s temi dimenzemi, ve kterych jsem se kdysi pohybovala pri kazdy meditaci - stacilo jen zavrit oci a moje telo i duse se naplnily svetlem a tichem, pretekaly, v hlave jsem mela cisty kristal, nic vic, jen prostor plny svetla... a ted tahle tma, absolutni temnota... ale snad se prave jejim prijetim dostavam nekam dal, hloubeji a snad prave diky tomu se mi mozna znovu podari ucitit v sobe svetlo... clovek se porad uci, tohle je dalsi lekce pokory, jde to az na dren. je to fakt tezky a zaroven nekde hluboko unvitr mi sedi hlas, ktery rika, ze je to vsechno v poradku, ze i ta bolest je dar... sakra, jen to unest, co? :-))) tak, tady nekde se ted nachazim, ma mila. myslim na tebe, moc se tesim, az se zase potkame.  zdravim te a objimam, taky randolpha a všechny ty úžasný ženy tvýho rodu, tvoje verna pritelka

ps. tohle mi prislo docela vtipny, tak preposilam:

RELIGIOUS LIEUS OF LIFE

Taoism: Shit happens.

Confucianism: Confucius says; shit happens.

Buddhism: If shit happens, it isn´t really shit.

Zen: What is the sound of shit happening?

Hinduism: Shit has happened before.

Islam: If shit happens, it is the will of Allah.

Protestantism: Let shit happen to someone else.

Catholicism: If shit happens, you deserve it.

Judaism: Why does this shit always happen to us?

Atheism: I don´t believe this shit.

Agnosticism: What is this shit at all?

Rastafarianism: Let´s smoke this shit.

Christian science: If shit happens, it will clean up itself.

Televangelism: If you don´t send us money, shit will happen!

Osho: Let´s celebrate this shit.

19.7. 2011

ahoj magdaleno, strašně ráda jsem tě viděla, vypadáš báječně, jsi plná energie a hlavně se s tebou dá mluvit o životě, o skutečnýh věcech a pocitech, žádný kecy, prostě jsme na stejné vlně a to je pak skvělá jízda :-) děkuji za dárečky, mám na krku tvůj kousek z perliček a je mi s ním moc dobře. a vázičku si dám k sobě do ložnice, chci ji mít na nočním stolku. navíc miluju levanduli! ale nebudu psát žádný dlouhý sloh, jen jsem chtěla napsat tu adresu na zbečno, než zapomenu. tak třeba nám to příští týden vyjde! těším se. a velké objetí též randolphovi! hana

19.7. 2011

...ještě jsem rychle otevřela počítač, u Lucky. Měla jsem z toho našeho setkání úplně stejný pocit jako ty, také jsem o tom Lucce vyprávěla. Kdykoliv budeš chtít, abych přijela, tak dej vědět. Přijedu ráda, pro mne naše rozhovory vždycky měly a mají velkou cenu. Jsou stále lepší a lepší. Dnes jsem si tě tak pro sebe pasovala na svou duchovní učitelku, jsi dál než já, mám se co učit. Myslím na tebe denně, Hano, a těším se na další shledání. Teď budu mít pár dní vnučku, pak se ozvu a budu se snažit vás v tom Zbečnu navštívit.
Pozdravuj ještě tvojí úžasnou mámu ani jsem se s ní pořádně nerozloučila.
Magdalena

21.7. 2011

moc ráda tě kdykoli uvidím, pro mě jsou naše rozhovory taky moc výživné. učíme se vzájemně, každý okamžik je vlastně příležitost se něco naučit. považuji se za studenta života, a tenhle přístup "student of life" mi udělal ze života dobrodružství. vnímám to tak, že jsme všichni students of life, ať už to víme nebo ne, a já každého dalšího člověka vnímám jako svýho spolužáka :-) a život je náš učitel... užij si to s vnučkou a pokud budeš mít čas a chuť, přijeď na berounku, budeš vítána. máma tě zdraví, bylas jí moc sympatická.

Hana

28.10. 2011 přepis SMS

magdaleno, těším se na setkání s tebou! Doufám, že už je ti trochu líp. mě je hrozně; když budu upřímná, tak tenhle terén už přestává být schůdný. Prosím o vysvobození, o něžnou smrt, každou noc se modlím, aby byla poslední, abych se už neprobudila. Kdyby mi andělé řekli, jak dlouho se tu ještě budu trápit, jak dlouho tohle mučení ještě potrvá, možná bych byla statečnější, říkám si – kdybych viděla světlo na konci tunelu – zdá se nekonečný! Furt myslím na ty lidi, co prožili věznění a mučení, koncentráky. Neumím vyjádřit tu bolest, co mě tu natahuje na skřipec. ten bezutěšný pocit…nechápu, proč je eutanázie ilegální! Dyť je to strašně nelidský, aby člověk, který trpí, musel dělat něco protizákonnýho, aby si pomohl! Vždycky přece existovala rána z milosti, ne? máma mi ji nedá, to je jasný, to umím pochopit. No tak musím něco vymyslet sama. začne zima, a až bude mráz, vše bude jednodušší…sorry, že na tě sypu tyhle sračky, ale nějak ztrácím kontrolu, schopnost se ovládat, rozlišovat. místy už mi pěkně hrabe…ale když myslím na malého synovce, ještě pořád se dokážu usmátJ a FURT jsem tady…hana

18.11.2011

...tenhle obraz (v příloze) jsem podvědomě dělala pro všechny ženské Hledačky. Pro tebe na prvním místě. Je to úplně prvni dílko, které jsem vytvořila v Africe, kde jsem mnohem intenzivněji než kdykoliv předtím začala prožívat nelehký ženský úděl a současně objevovat velkou ženskou energii a její duchovní rozměr. Přicházelo to ke mně ze směrů, odkud bych to nečekala. Od nevzdělaných, avšak moudrých černých žen, denodenně oscilujících mezi životem a smrtí. Celkově mě v JAR vcucnul celý ten ženský svět, to ženské prožívání. I bílé ženy jsou tam jiné než tady. Mám stále velké problémy se tu zadaptovat, také proto mi tolik chybí kontakt s tebou, naše rozhovory. Jsi jediná, kdo mi tu úplně rozumí a myslím, že rozumím i já tobě. Moje máma a Věra, které se na tebe ptají denně, říkají, že si nás všechny vtáhla svou knihou do tvého příběhu a my už nemůžeme jinak než v něm žít, tedy prožívat i tvé současné utrpení s tebou. Magdalena

P.S. Zitra zkusím zavolat kolem poledního.

10.12. 2011

Dobrý den paní Magdaleno,

píše Vám Hančina sestra.

Omlouvám se, že odpovídám s tak velkým zpožděním, ale je Vás opravdu mnoho, kteří Hance denně píšete maily, sms a voláte....tak se mi stalo i to, že jsem Vás v sms oslovila "Jarmilo", za což se Vám taktéž omlouvám. Píšu lidem, které neznám, nikdy jsem neviděla a sestra je má třeba jinak uložené v mobilu a jinak v mailech a já si je nedokážu zařadit. Nikdy bych se nenadála, že budu muset komunikovat za ni a ještě v situaci, která je pro mou rodinu tak náročná, vysilující a tolik bolestná... věřím, že to chápete... Jak píšete v sms - čekala jste na její pokyn, abyste ji mohla vidět a rozloučit se.... ano, Hanka setkání s lidmi stále odkládala, že až bude mít víc sil, víc energie, míň bolesti...jenže její tělo ji zradilo dřív než mohla cokoliv z toho zrealizovat. Nyní už návštěva není možná. Vše, co pro ni nyní můžete udělat je popřát klid její duši a bezbolestný odchod.... děkuji za porozumnění Eva s rodinou

11.12. 2011

...K vašim slovům nemám co dodat ani nejsem schopna. Myslím na vás na všechny a přeju sílu. Jen Haně řeknětete, ze Magdalena je s ní stále, dnes a denně, ve dne, v noci.
Vyřidte jí to, prosim, ať je v jakémkoliv stavu, vyslovte to. 
Děkuji. Magdalena

11.12. 2011

Děkuji za Vaše slova plná pochopení, to je ta nejlepší podpora, kterou můžete dát... Vás vzkaz-pozdravení jsem vyřídila, myslím, že to dobře vnímala... Eva

P.S. Hana se se mnou rozloučila, to já se s ní chtěla loučit znovu a znovu. Nedokázala jsem přijmout, že to naše vzájemné duševní vyživování se, končí. Při poslední mé návštěvě pro mne v bolestech se svou maminkou připravila fantastický oběd, s tím, že si přeje, abychom společně pojedly, pak mi sdělila, že se domluvila se svou rodinou a že mi dá  kus jejich rodinného dědictví na památku – obraz Maasaie vytvořený jejím dědečkem Františkem Přikrylem. Když už jsem byla ve dveřích, na odchodu, spěšně vytáhla z knihovny čtyři díly Výboru z díla  C.G. Junga a šeptla: “na, ty to zužitkuješ.” (Během posledního období jejího života jsem k sobě přemístila snad většinu její knihovny.)