Hilšer, Pavel, Babiš, Nerudová, Fischer
Na panu Hilšerovi se mi líbí, že jde za věcí a neustupuje od svých postojů i když si je vědom, že třeba znovu prohraje. Jeho práce není v žádném případě zbytečná. Semínko zasel a je jen otázkou času, kdy vzklíčí.
Na západě se téma velkých peněz v politice probírá už hodně dlouho a všem osvíceným hlavám je jasné, že dokud z politiky nebudou vytlačeny, zastupitelské demokracie budou „umírat na úbytě“. V této souvislosti mne trochu zarazila nedávná slova sociologa Ivana Gabala, že nový prezident si dnes nemusí klást za cíl obnovení demokracie. (Zdroj: Prezidentský dotazník. Začněme se kandidátů ptát na to hlavní).
Dostali jsme se do fáze kapitalismu, který skrze „legální korupci“ požírá demokracii. Do systému se dostávají legitimně zvolení miliardáři, kteří určují směr vývoje. Ve svůj prospěch v první řadě a pak ve prospěch hrstky svých nejvěrnějších přisluhovačů. A jak vidno, neexistují mechanismy, které by proti těmto vlivům dokázaly demokracie účinně ochránit. Za takové situace je iluzorní se domnívat, že lidi budou věřit v zastupitelkou demokracii a její instituce.
Před pár lety jsem četla jeden americký výzkum sledující, jak moc mladým lidem záleží na demokracii a vyšlo z něj, že pramálo a že by si dokázali představit v čele země i vojenskou chuntu. (Zdroj: Intelligence Squared). To mě dost vyděsilo a už tehdy jsem si uvědomila, že vojáci v čele země pro mne nejsou řešením.
Když jsem četla heslo startovací prezidentské kampaně gen. Petra Pavla vraťme Česku řád a klid, naskočila mi husí kůže. Nejen z toho, že to se nemůže povést, protože se nacházíme jako civilizace v bezprecedentní transformační éře, která bude se vší pravděpodobností vleklá a jejímž průvodním jevem je a bude chaos, ale také z toho, jak na takové výkřiky do tmy lidé reagují a jak je jim jedno, kdo je provolává. Člověk, který tvrdí, že se poučil ze svých minulých chyb a svými skutky dokazuje pravý opak, přece není důvěryhodný. Pokání prezidentský kandidát Pavel s určitostí nečinil. To by se nemohl opět šplhat do nejvyšších pater politiky, ale někde v tichosti a pokoře by oddaně sloužil nějaké malé/velké věci. Nemyslím si, že když je někde válka a třeba nám i hrozí že je nutně generál jako prezident ta nejlepší volba. Taková přímá úměra mě nepřesvědčuje.
Babiš je fenomén. Trump v malém. V čítankové formě předvádí, kam až věci mohou v zastupitelské demokracii zajít. Nenasytný kapitalismus skoupil všechny ideály a hlavně morálku s etikou. Jak s těmito veličinami nakládá, toho jsme svědky denodenně. Jakým vzorem byl panu Babišovi prezident Zeman v prezidentském křesle, o tom si každý obrázek udělal. Roli prezidenta Zeman totálně zdiskreditoval.
Kate Raworth, autorka oceňované knihy Ekonomie koblihy (ne té babišovské ovšem) píše, že problém nastal, když se na konci devatenáctého století politická ekonomie rozdělila na politickou filosofii a ekonomickou vědu. Podle filozofa Michaela Sandela nezbylo místo na morálku. Ekonomie zná jen pojmy efektivita, produktivita a růst.
Podle mého názoru by budoucí prezident neměl být ani ekonom staré školy. Kate Raworth říká, že takoví ekonomové se učili z učebnic napsaných v letech 1950 a postavené byly na teoriích z roku 1850. Navíc dominance ekonomie v našich životech jsme si užili až dost a v mnoha případech napáchala více škody než užitku. Naordinovala lidem konzum a sobecké zahledění se do sebe, nastavení, z nichž mnozí nejsou schopni se vymanit. Jakékoliv malé omezení v těchto dvou oblastech některé jedince přivádí k nepříčetnosti. Paní Nerudovou neznám, ale ženy jsou, jsem přesvědčená, celkově flexibilnější a ona se prezentuje jako člověk zaměřený na budoucnost, takže se určitě zabývá i novými ekonomickými přístupy.
Optimální osobou na prezidenta se jeví Pavel Fischer. U toho by nešlo o volbu mezi horším a ještě horším, ale o dobrou volbu. Dopracovala jsem se k tomu postupně. Kdybych byla v jeho poradním týmu, trochu bych ho vnějšně zmodernizovala, ale jinak před tím člověkem smekám. Svými dlouhodobými postoji dokázal, že jeho život není sledem politování hodných kompromisů, ale jasných, konzistentních a hlavně statečných humanistických postojů.
My lidé jsme více iracionální, než si myslíme. Necháváme se unášet chvilkovými vášněmi a ty pak často rozhodnou o výsledku, který už nelze vzít zpátky. Volme tedy člověka, který si nezadal s minulým režimem a má dostatečně otevřenou hlavu pro budoucnost, o které nikdo z nás netuší, co pro nás chystá.
Magdalena Westman
Umělecké terapie jsou na vzestupu
Když dáte do Google vyhledavače např. heslo arteterapie, vyjede 339 000 odkazů. Když ale budete mluvit s lidmi v terénu, zjistíte, že obecné povědomí konkrétně o arteterapii je nízké.
Magdalena Westman
Co s výtvarnou výchovou na školách?
Volná reakce na článek Hudební a výtvarná výchova mají skončit. Nový plán školní výuky čelí kritice, by se možná dala využit i jako otevřený dopis Ministru školství Vladimíru Balašovi.
Magdalena Westman
Odpouštějme, ale nezapomínejme
Nedělní prezidentský duel na ČT potvrdil, že více lidí řeší dilema, zda to hodit kandidátovi s komunistickou minulostí.
Magdalena Westman
Demokracie mohou existovat jen za určité situace
Ve většině situací demokracie není možná. Do devatenáctého století údajně neexistuje jediný případ funkční demokracie ve velkém měřítku. V malém jsou popsané (kmeny, městské státy apod.).
Magdalena Westman
Danuše Nerudová vyzařuje světlo
Těžko by ve svém věku mohla tak zářit, kdyby její podstata byla nějakým zásadním způsobem rozporuplná. Na FB jsou lidé, kteří na ní nenechávají niť suchou a jak smyslů zbavení stále tlačí na zvolení Petra Pavla.
Magdalena Westman
Máme ideálního hotového prezidenta a hledáme kompromisní řešení
Zastupitelská demokracie je postavena na tom, že občan jednou za čas hodí v tajném hlasování lístek tomu, koho by si přál, aby ho na té, které úrovni zastupoval. Ti, co vyhrají (jedinci, strany) se pak na čas chopí žezla.
Magdalena Westman
Nová nemoc mladých dívek
Facebook mi zablokoval stránku s tím, že porušuju pravidla. Odkazovala jsem jen na alarmující dokument investigativního australského televizního programu 60 Minutes, o nárůstu těžkých nekontrolovatelných tiků u mladistvých dívek.
Magdalena Westman
S Putinem do černé díry?
V pátek skončila v Galerii Ambit, v Klášteře františkánů v Praze velká výstava obrazů vytvořených kolektivně. Více než sto jednotlivců a osm organizací se připojilo ke stále trvajícímu Projektu TRIANGL.
Magdalena Westman
Karel Čapek a kaktusy… a Freud
Vzpomínám, jak jsem se před lety zastavila v Příbrami u jednoho osamoceného stánku plného kaktusů. Člověk sedící uvnitř připomínal kvočnu ostřížím a zároveň pyšným zrakem přehlížející svá kuřata.
Magdalena Westman
Home office aneb můj šéf mě nechal dva roky si hrát
V letech 2001-2003 jsem byla zaměstnaná v jedné malé počítačové firmě jako projektová manažerka. Mým úkolem bylo vymyslet podobu virtuální galerie, která by nabízela obrazy do zahraničí a současně navrhovat Flash weby pro byznysy.
Magdalena Westman
Konečně se morálka opět začíná snoubit s právem
Během svého rozvodu (1994) jsem poprvé v praxi narazila na oddělenost morálních postojů a právních úkonů.
Magdalena Westman
Trump – nejnebezpečnější muž světa?
„Nebudeme kapitulovat, nikdy. Můžeme zajít, možná. Ale my strhneme svět s sebou.“ Slova, ze kterých mrazí. Naštěstí ne Donalda Trumpa, ale mrtvého Adolfa Hitlera. (Z knihy Hermanna Rauschninga Mluvil jsem s Hitlerem).
Magdalena Westman
Opus Magnum Dani Horákové
Životnímu dílu Dani Horákové O Pavlovi se nedávno dostalo, v podání renomované literární kritičky Blanky Činátlové, zdrcující kritiky.
Magdalena Westman
Pozadí koronavirové pandemie
Co se to vlastně děje? Omezená svým (ne)věděním i malou vlastní zkušeností stále pátrám po odpovědi...
Magdalena Westman
Můj poločas (6)
Pokračování životního příběhu odsud a odjinud. Zkušenost z Jižní Afriky a manželství s Jihoafričanem proměnily zásadním způsobem můj pohled na svět.
Magdalena Westman
Andrej Babiš 2019
Ke slovům Radko Kubička v silvestrovském Radiofóru, jak Andrej Babiš ten letošní rok vlastně (pěkně) ustál, přidám ještě pár svých slov.
Magdalena Westman
Není kobliha jako kobliha aneb nové ekonomické paradigma
Kniha oxfordské ekonomky Kate Raworth Doughnut Economics: Seven Ways to Think Like a 21st-Century Economist, je hodnocena některými odborníky jako vůbec nejlepší napsané dílo z oblasti ekonomie za posledních padesát let.
Magdalena Westman
Milion chvilek pro demokracii?
Pro jakou demokracii se to vlastně angažujeme? Liberální demokracie je prodaná! F. Fukuyama ve své eseji Konec historie z roku 1989 poukazuje na skutečnost, že západní liberalismus zvítězil nad všemi svými ideologickými rivaly.
Magdalena Westman
Můj poločas (5)
Pokračování životního příběhu odsud a odjinud. Zkušenost z Jižní Afriky a manželství s Jihoafričanem proměnily zásadním způsobem můj pohled na život.
Magdalena Westman
Můj poločas (4)
Pokračování životního příběhu odsud a odjinud. Zkušenost z Jižní Afriky a manželství s Jihoafričanem proměnily zásadním způsobem můj pohled na život.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 95
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1684x
Více na www.labea.cz