Můj poločas (1)
Nad výrazem poločas jsem se poprvé vážněji zamyslela až při četbě knihy Petera F. Druckera Výzvy managementu pro 21. století. Autor v textu pojednává, kromě mnohého jiného, o potřebě vymanění se z organizované ustrnulosti/doživotní zaměstnanosti. Příběhy lidí, kteří dokázali životním obratem o 180 stupňů překonat pocit prázdnoty a vyhoření, často spojovaný s krizí středního věku, mě oslovily natolik, že jsem se ve svých pětačtyřiceti letech o něco podobného také pokusila. Na dobu neurčitou jsem odcestovala do Jižní Afriky.
Po necelých čtyřiadvaceti hodinách (únor 2004) přistávám na jihovýchodě afrického kontinentu. Provincie Kwazulu-Natal, město Richards Bay. Mini letiště ponořené do bujného keřovitého porostu. Buše. Pozdně odpolední přítmí. Zlověstné ticho. Vlhké dusno řetězí jednu asociaci za druhou... Černá ruka prostrkující zavazadla skrz otvor s gumovými pruhy na pojízdný pás jakoby z jednoho světa do druhého, přetíná na okamžik tok těch nejchmurnějších myšlenek.
Napadá mě, proč ti černoši mají tak černé hřbety rukou a tak světlé dlaně. Někteří učitelé prý děti učili, že černí lidé ještě nedávno chodili po čtyřech stejně jako divoká zvířata, takže jejich dlaně nebyly vystavovány africkému slunci tak jako zbytek těla, který se stával tmavší a tmavší. Katecheti dětem řikali, že pravým důvodem byly stále sepnuté ruce černých lidí při tajných modlitbách. Jiný výklad byl, že Bůh dal černochům světlé dlaně, aby nešpinili jídlo, které připravovali pro své pány. Po všech těch nesmyslech, přišel kdosi se zaručeně pravdivým příběhem a sice, že když Bůh stvořil člověka, řekl mu, aby se vykoupal v nebeském jezeře. Po takové koupeli se lidé stávali krásnými a bílými. Černí lidé byli bohužel stvořeni v časných ranních hodinách, kdy voda v jezeře byla ještě velmi studená, a tak si v ní namočili pouze dlaně. Jiný příběh vyprávěl, že černoši byli vytvořeni z hlíny a vypalováni v nebeských pecích. Když už ale v pecích nebylo místo, dávali je do komínů, kde od samých sazí zčernali jako uhlí. Jen ty dlaně zůstaly bílé, jak se drželi nějaké laťky, aby se v komíně udrželi. Dohady o černých rukách a bílých dlaních neberou konce. Uvažovalo se dokonce, jestli to nebylo dáno sbíráním bílé bavlny ve Virdžínii a jinde po světě. Možná prý dlaně byly vybělené věčným praním. Příběh, ke kterému se černí lidé nejvíce upínají je, že Bůh měl záměr stvořit je černé a pak když viděl, že se jim ostatní lidé posmívají, že si z nich dělají sluhy a otroky, litoval toho. Nicméně světlá barva dlaní, stejná jako mají bílí lidé nám sděluje, že v první řadě jsme všichni lidé a že to, co tvoříme svými rukami, má stejnou hodnotu.
Nejistým krokem vcházím do miniaturní letištní haly. Se strojeným úsměvem a srdcem v krku vyhlížím Randolpha. Marně. Volám... Na mobilu schránka, na pevné lince záznamník. Zbývá hodina a půl do uzavření letiště. Pak se budu muset vydat po svých. Na tři měsíce. Objednávám taxíka. S bílým řidičem! Cíl: nejbližší Bed & Breakfast. Zapomněla jsem doma Randolphovu adresu. Na letišti se ji nepodařilo dohledat. Slečna v informacích viditelně pobavena mou žádostí upozorňuje, že bílou barvu pleti řidiče mi zajistit nemůže. Podlamují se mi kolena, zachvacuje mě úzkost. Jak mi něco takového Randolph mohl udělat? Uvést mě do takové nejistoty. Taxík nikde, letiště zavírá... A heleme se. Námořník Randolph! Blíží se ke mně svou typicky pomalou chůzí. Spokojeně se usmívá a tiše omlouvá za malé padesátiminutové zpoždění. Spolu s mými dvěma zavazadly k prasknutí napěchovanými mou malomyslností a předsudky všeho druhu, mě nic netušíc nakládá do své zářivě bílé Toyoty. Ve čtvrti Arboretum na adrese Outhoutoord 21 vykládá a uvádí do svého ponurého středostavovského království, hlídaného ve dne v noci bezpečnostní agenturou FBI.
Z prvního společného večera si vzpomínám na vynikající home-made francouzský tuňákový salát a až moc dobré jihoafrické víno. Randolphova opakovaná pobídka: „Finish it“ způsobila, že jsem se přejedla a přepila. A ne jednou. Dokud jsem nepochopila, že jeho „finish it“ je hlavně zdvořilostní fráze, měla jsem vždycky tendenci zdolat všechno, co přede mne Randolph na stůl postavil. A že toho nikdy nebylo málo.
Proč nám první noc Randolph ustlal na zemi na matraci, v pokoji své nepřítomné dcery, jsem zjistila až o mnoho let později. Paradoxně považoval ten nejnebezpečnější pokoj z celého svého domu za nejlepší. Časně ráno okolo 4.30 servíroval Randolph do postele kávu s mlékem a tradiční jihoafrický rusk (ztvrdlá vánočka nakrájená do obdélníčků, prodávaná v nepřeberných chuťových nuancích, namáčí se do kafe). Sedl si vedle mne, zamilovaně se usmíval a šeptal: „Beautiful, beautiful...“ Neviděli jsme se dva měsíce. Poměrně dlouhé odloučení pro teprve krátkou známost.
Celé dopoledne jsme snídali všechny možné dobroty, povídali si a jinak užívali. Potom mě Randolph provedl městem, ukázal mi malé nákupní centrum, knihovnu a budovu, kde pracuje. Dali jsme si kafe a šli si domů zdřímnout. Odpoledne mě Randolph vzal k Indickému oceánu. Jeho síla mě ihned srazila na kolena. Nestačila jsem se zvedat, vrhalo mě to zpět do moře a shora přelévalo, jakoby skalpovalo a rolovalo zpátky ke břehu. A zase znova. Stále do kola. Vypadalo to, že si polámu celého mravence. Když jsem se konečně vymanila z toho živlu a totálně vysílená padla do písku, napadlo mě, jestli je vůbec možné se s ním nějak více spřátelit. Neřku-li zcela mu propadnout. „Na kolena, na kolena, na kolena“... slova písníčky Ivana Hlase, která mi najednou přitekla do mozku, jsem nemohla brát jinak než jako vyslanoumessage či spíše potvrzení, že je to tak. Jsem tady proto, abych se něčemu naučila. Vzala jsem to z gruntu.
Literatura:
Peter F. Drucker, Výzvy managementu pro 21. století, 2001
Robin Malan, BEING HERE, Modern Short Stories from Southern Africa, Sevents impression, 2000
Magdalena Westman
Arteterapie, psychoterapie, psychiatrie
Tohle bych považovala za logické pořadí základních pomáhajících profesí, které by člověk měl zvažovat, když má pocit, že se jeho vnitřní životní rovnováha rozkolísává a už na to sám nestačí.
Magdalena Westman
Umělecké terapie jsou na vzestupu
Když dáte do Google vyhledavače např. heslo arteterapie, vyjede 339 000 odkazů. Když ale budete mluvit s lidmi v terénu, zjistíte, že obecné povědomí konkrétně o arteterapii je nízké.
Magdalena Westman
Co s výtvarnou výchovou na školách?
Volná reakce na článek Hudební a výtvarná výchova mají skončit. Nový plán školní výuky čelí kritice, by se možná dala využit i jako otevřený dopis Ministru školství Vladimíru Balašovi.
Magdalena Westman
Odpouštějme, ale nezapomínejme
Nedělní prezidentský duel na ČT potvrdil, že více lidí řeší dilema, zda to hodit kandidátovi s komunistickou minulostí.
Magdalena Westman
Demokracie mohou existovat jen za určité situace
Ve většině situací demokracie není možná. Do devatenáctého století údajně neexistuje jediný případ funkční demokracie ve velkém měřítku. V malém jsou popsané (kmeny, městské státy apod.).
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Ukrajinská policie zadržela šest Čechů za telefonické podvody z Oděsy
Ukrajinské úřady oznámily zadržení devíti členů zločinecké organizace včetně šesti Čechů, kteří z...
Nepříjemné svědectví. Bulvární boss popsal, jak Trumpovi pomohl s kampaní
Bývalý vydavatel bulvárního listu National Enquirer v úterý u newyorského soudu popsal porotě, jak...
Koalici rozdělují výše daňové slevy na poplatníka i výpověď bez udání důvodu
Rozpory ve vládní koalici u zásadních věcí přibývají s blížícími se volbami, ale i kvůli tomu, že...
Narušitelé jsou všude. Čínská rozvědka přitvrzuje, chlubí se i českým zářezem
Premium Čínské tajné služby v posledních letech posilují svůj vliv a nebojí se ani prezentace na sociálních...
Prodej rodinného domu 132 m2, pozemek 655 m2
Těšetice, okres Znojmo
7 495 000 Kč
- Počet článků 96
- Celková karma 5,87
- Průměrná čtenost 1666x